À TERRE - Embrasser La Nuit
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vlakinovci loni v létě opět udeřili... A proč to rovnou neříct, když je to pravda: Ingrowing po letech pilné práce a degustace všemožných likérků dozráli v kapelu první ligy. Už mají svůj ksicht, už umějí tvořit chytlavé a zapamatovatelné motivy, už jsou sví... Tedy takhle – ne že by předtím nebyli, ale Suicide... je podle mne prvním zásekem, se kterým můžou být Vlakinovci spokojení jako po stránce hudební, tak i zvukové. Je to jednoduše vyzrálá a dotažená záležitost, což pro každého grindového zasvěcence znamená, že už tohle album má dávno doma. A pokud náhodou ne, tak vězte, že ho mít vbrzku budete, pokud se vám Ingrowing aspoň trochu líbí. A kecy, že už to nejni grajnd a že zdetovatěli – no, budiž, je to pravda, pokud jako posun k deathmetalu chápete i fakt, že se někdo naučí líp hrát.
Zejména bicmena Zbyňu nelze než obrovsky pochválit, od Cyberspace udělal opravdu velký pokrok. Díky tomu jsou taky Ingrowing rytmicky dotažení a tím přehlednější a o mnoho údernější. Své tu pochopitelně udělal i kvalitní zvuk z Hostivaře - hutnost strunných inštrumentů je obdivuhodná. Skutečně výjimečnou kapitolou jsou texty, ve kterých se opět Vlakin spolehl na kamaráda Chymuse. A Chymus je hlavička chytrá, otevřená a schopná vytvářet neobyčejně bizarní vize (nepsal jsem tohle už někdy?). Žádné gore nesmysly, ale představy stavící v zásadě na kombinaci psychogore a kyberpunku (to je teda blábol...). Je to něco úplně jiného, než jeho poševní výtěry z Isacaarum. Navíc je Chymus vybaven obdivuhodně bizarní slovní zásobou a tak jsou jeho výtvory v angličtině skutečně působivé a dodávají Ingrowing nesporný punc originality. Co na tom, že Vlakin většinu textů odchrchle a spolyká? Vlakinovo vokální charisma je taktéž nespornou součástí Ingrowing a na téhle desce se pan Staněk skutečně se svými hlasivkami vyřádil (a jeho kamarádi taky).
Kromě hodně vypalovacích grindovek tu najdete i veselou recesi, v níž se Ingrowing vypořádávají se svými nepřáteli /hihi.../ - D.C. Sucks... Mně osobně se nejvíc zamlouvá zrovna věc, která z celého konceptu trochu vybočuje, totiž valivá Hyperspace Souls. Ale dobrá je celá deska, je jen na vás, který ze servírovaných kyberchodů si zvolíte. Jen Vlakinovi neříkejte, že ten obal je kopírka Exhumed, on to nemá rád... Ještě že to dopadlo takhle. Kdyby na ten obal dali ty fotky binárně, jak se to původně plánovalo, mohli by mít Ingrowing s rozšiřováním desky docela problémy hihi... (to je jen takový rébus pro chytré hlavičky - za řešení vám pošlu lízátko!). Papa...
9 / 10
1. Suicide...
2. Binary Reflections
3. Dreams Torn Asunder
4. Chemical Emotions
5. Ethereality Section
6. Enigmatism
7. Cryogenics
8. Biomechanized Earthflutes
9. Deflated
10. D.C. Sucks!!!
11. Hypespace Souls
12. Demodeus
13. The Onerous Physical
14. ... Successful
Ætherpartus (EP) (2009)
Cloned & Enforced (2006)
To Clone And To Enforce (split s EXHUMED) (2006)
Sunrape (2003)
Suicide Binary Reflections (2001)
Ingrowing/Impetigo (split) (1999)
Cyberspace (1998)
Perverted Look At The World (1996)
dobry ale sou i lepsi
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
U retro hevíků je klíč jednoduchý: buď to kopne, nebo ne. U těchto Švédů je situace ihned jasná. Příjemně dobový zvuk, přesvědčivý projev, jednoduché háky a príma veteránská atmosféra. Výsledkem je žánrově trve kolekce, kterou člověk vděčně vdechne.
Ejhle, špičkový německý debut našťouchaný bravurním technickým DM. Má to dost valérů, skvělou balanci mezi melodikou a zrůdnou agresí, zábavný vokál a explozivní basu, která evokuje klasiky žánru. Němci působí dojmem, že se pro první ligu narodili!
Košatý technický death, agresivní náklepy střídá progresivní hravost a přestože se jedná o brutální formu death metalu, je to i dostatečně čitelné. Povedený zvuk dává vyniknout všem instrumentálním parádičkám. A tempo je většinou zabijácké. Palec nahoru.
Tento šťavnatý mix proto-black/deathu s thrashovým zurvalstvom, nasratosťou a rýchlosťou sa mi veru pozdáva. Švédom to krásne hrá, tento debut u slovutných Century Media sa veru podaril.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.